Přestože žijeme v míru, nejsme přímo ohroženi válečným útokem, měli bychom mít určité povědomí o široké škále činností, které zajišťuje armáda. A nejen to – umět poskytnout první pomoc či se umět ubránit, je součást našich znalostí a schopností.

V tomto duchu se v pátek 19. 5. během celého dopoledne uskutečnil branný den ve spolupráci s jednotkou Armády ČR z Hranic na Moravě, která hned po ránu vyvolala minimálně zvědavost nejen u žáků zdejší školy, kantorů, ale i místních, kteří mohli sledovat průjezd vojenských vozidel. Největší respekt a zájem nejspíš také patřil Tatře 815, která se právě vrátila z bojového cvičení a obdiv náleží řidičům, kteří se do úzkých uliček parádně vmístili a mohli tak dětem ukázat, co skrývá.

Školní prostor byl rozdělen na několik stanovišť, kde si všichni potěžkali zbraně různé ráže, od pistolí po kulomet a granátomet. Zvláště chlapce bavilo pod dohledem profesionálních vojáků zbraně správně držet. Nasoukali jsme se do výstroje, která společně se zbraněmi může vážit víc než malé dítě. Zjistili, jak vlastně vypadá minomet a jaký má dosah.

U vozidla vojenských zdravotníků si vyzkoušeli vše, co se dá běžně využít v běžném životě, a to je pomoc poraněným, obvazování ran, fixace končetin i celého těla postiženého atakou či přenos zraněného ve speciálních nosítkách. Důležitou součástí byla ukázka stabilizované polohy, kterou jsou i děti schopny zabezpečit, či masáž srdce. Nebylo pro všechny snadné si na figurínách tuto masáž zkusit a udržet dané tempo.

Pro mnohé bylo prvním seznámením i možností vyzkoušet si bojovou a obrannou techniku musado, která probíhala v tělocvičně, společně se správnými pády či kotouly na žíněnkách. Po krátké rozcvičce a názorných ukázkách trénovali i několik jednoduchých obranných úderů, které se mohou hodit při jakémkoli napadení, které může nastat v cizím prostředí, v přítmí nebo v nákupních centrech.

Žáci byli poté odměněni sladkostí, odnesli si mimo vzrušujících zážitků nové poznatky, zkušenosti a drobný dárek.

Primární však bylo informovat o tom, že nejlepší by byl život bez nutnosti veškerou tuto techniku použít, nemířit na jiného člověka zbraní, nebát se a umět pomoci a žít život v klidu. Vždyť i vojáci, byť speciálně vycvičeni, jsou lidé s úsměvy na tvářích užívající si obyčejných dnů.

Mgr. Marcela Žingorová

třídní učitelka 5. třídy